Záchrana sněhové víly Apolenky

Venku se rozsvěcela výzdoba v oknech, na pouličních lampách, svítily ozdoby na škole  a my se nechali vtáhnout do světa zimy, sněhu, naděje a pomoci.

Na úvod jsme se bavili o zvycích, barvách, chutích, vůních, vílách, skřítcích, které k Vánocům patří. Odhadovali jsme děj knihy. Naše sněhová víla Apolenka pravidelně každou zimu dohlíží na to, aby bylo všude nasněženo. Zlý čert však na ní seslal kouzlo a Apolenka onemocněla. Jako by jí chlad pronikl až do kostí. Lékařská slova moudrého výra Vladimíra nestačila. Naděje se ztenčila na jediný detail - zachránit ji může jen petrklíč, květ, který roste až na jaře.

Sýkorka létala od domu k domu, ale petrklíč nenašla. Na štědrý den, kdy se lidé o půlnoci schází v kostele na půlnoční mši se Apolenka ukrývala u dveří kostela. Do své teplé rukavice ji zvedl malý chlapec – Petr Klíč. Apolenka cítila, jak získává sílu, kouzlo bylo prolomeno a ona měla opět dostatek sil na kontrolu sněžení.

Malý chlapec svým laskavým teplem a slovem Apolenku zachránil. Někdy stačí tak málo, trochu tepla, vlídné slovo, objetí, pocit bezpečí a pomoci a je dobře.  My jsme si společně vílu vyrobili. Lampa zhasla, příběh skončil. S vírou, nadějí, radostí a očekávání brzkého příchodu Ježíška jsme se rozešli do vánočně provoněných domovů.