Za pověstmi Máchova kraje

Tyto kouzelné příběhy nejen krásně vyprávěla, ale prokládala je i zajímavými historickými souvislostmi a zajímavostmi regionu. Jako první zazněla pověst o vzniku obou bezdězských kopců, v níž vyhrál mlynář sázku nad čertem a ještě přišel ke krásné nevěstě. Jelikož se nám oba kopce s majestátným hradem ukryly v mracích a mlhavém oparu, přesunuli jsme se rovnou k Máchovu jezeru a skryli se tu před deštěm. Zde se děti dozvěděly o Mikeši Pancířovi a trestu, který ho stihl za jeho lakotu a krutost. Jak pověst praví, byl sežrán myšmi ve své sýpce stojící na ostrůvku, jemuž se dodnes neřekne jinak než Myší. Zajímavé bylo vyprávění i o založení Velkého rybníka Karlem IV. a jeho bloudění lesy za bílým jelenem na poloostrov Klůček. Protože déšť ustal, přesunula se výprava z pláže. Vyfotili jsme se se u dřevěné sochy místní Máchnesky, u Žabincových skřítků a zasedli v altánku, kde zazněly pověsti o skřítkovi ze Slatinského vrchu. Ten pomáhal hodným lidem a zlé hamouny naopak trestal. Naše další cesta vedla do krásně upravené zahrady tamějšího zámku, kde si žáci vyslechli pověst o hodné Bílé paní. Počasí se umoudřílo, dokonce vysvitlo sluníčko, a tak jsme si vychutnávali jarní přírodu, čerstvý vzduch, prošli kolem sochy K. H. Máchy a děti  se dozvěděly, kam až původně zasahoval původní Velký rybník, než se stal dnešním Máchovým jezerem. Paní průvodkyně nás ještě zavedla k Čepelskému rybníku, u něhož si účastníci exkurze vyslechli pověst o černém psu a poutní bílé kapličce. Celá výprava skončila na náměstí, totiž na Sviňském vršku, k němuž se váže pověst, která vždy zaujme a výborně se ilustruje - její název zní O hořící svini. Jste na omylu, pokud si myslíte, že zvíře lidem škodilo. Naopak - varovalo ponocného a radní před požárem města. Ve zbylém čase dostaly děti možnost odpočinout si na náměstí, uspořádat zápisky, vybrat námět k výtvarnému zpracování, občerstvit se a zakoupit nějaké drobnosti. V hodinách literatury a výtvarné výchovy se brzy ukáže, jak své nově získané znalosti uplatní.