V rámci adaptačního týdne jsme vyšlápli na Špičák

Ráno jsme si ve škole zahráli komunikační hru Alibi, díky které jsme zjistili, že položí-li stejnou otázku dva lidé, nemusí vždy vyznít stejně a také, že mnohdy hrají velkou roli detaily.

Pak už jsme vyrazili směrem nad sídliště a do přírody, abychom se v nejteplejším dni celého týdne ukryli do příjemného stínu lesa. Ve spleti cest pod Špičákem jsme nejprve často klesali, ačkoliv jsme chtěli vystoupat na vrchol a cestu jsme si trochu prodloužili, nakonec jsme ale došli k vodárně a odtud, pravda cestou přímou a krkolomnější, vylezli na vrchol. Dolů už jsme raději zvolili cestu pozvolnější, abychom ji všichni zvládli bez úhony.

Cestou jsme si i hráli, třeba pantomimickou tichou poštu. Při té nám například z tenisové rakety vyšel rybářský prut nebo kladivo. Zkrátka, když dva dělají totéž, není to totéž.

Po návratu ke škole jsme z hodinek zjistili, že jsme ušlápli 7,7 km. A společně strávili hezký den.