Uf, my jsme to přežili! Jak třeťáci dobyli Peklo

Žáci tříd 3.B a 3.C hodili na záda batohy s velkou svačinou a plni nedočkavosti nastoupili do vlaku směr Zahrádky. Naše společná výprava za dobrodružstvím právě začínala.

První kroky nás vedly kousek podél hlavní silnice, kde se i obyčejný přesun proměnil v napínavou hru. Největší atrakcí pro děti bylo mávání na projíždějící auta. Každé radostné zatroubení nebo pozdrav od řidičů vyvolalo vlnu nadšení a školáci okamžitě začali soutěžit a počítat, kdo jim na jejich pozdrav odpoví. Brzy se však hluk silnice vytratil a vystřídalo ho ticho chráněné krajiny. Před samotným vstupem do přírodní rezervace Peklo jsme si připomněli důležitá pravidla, jak se k takto vzácnému kousku země chovat, a pak už nás pohltila samotná divočina a to doslova.

Jakmile jsme vkročili mezi mohutné skalní stěny, horké letní slunce vystřídal hluboký, příjemný chládek. Děti procházely krajinou s očima dokořán, hledaly své tajuplné přírodní bytosti a pod nohama jim ubíhaly první metry. Nedaleko zahlédly užovku, jiní malou ještěrku. V tůňkách jsme pozorovali malé, větší i velké žabky. Nad vodou tančily nádherné, kovově lesklé vážky.

Cesta ubíhala v neustálém úžasu z okolních scenerií. Poutníci si lesní putování zpříjemňovali sběrem sladkých borůvek a s nadšením počítali kroky, které jim přibývali.  Na samém konci rezervace přišel čas na zasloužený odpočinek. Na paloučku děti vybalily poslední zásoby z batůžků, nabraly novou energii a posilnily se na závěrečnou, nejnáročnější část cesty, která nás vedla městskými ulicemi zpět k budově školy.

Všichni do jednoho byli neuvěřitelně stateční a celou trasu zvládli s úsměvem na rtech. V nohách máme úctyhodných 11 kilometrů, pusy špinavé od borůvek a v mysli spoustu krásných zážitků z divoké přírody, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.