Africká divočina – Husice nilská

Již od pohledu tento opeřenec patří mezi exotické druhy. Ve velkých počtech se vyskytuje v Africe, kde se vyskytuje na většině kontinentu. Jasné, pestré barvy, výrazné zbarvení okolo oka; zelené, oranžové zrcátko...to ji prozradí i na větší vzdálenost. A zvláště pak, jak tyto barvy upoutají na venkovském českém rybníku! A přesto ji můžeme nazývat již také domácí, česká! Ze západní Evropy se rozšířila i na naše území a to již ve větších počtech. Husice nilská však u nás dokonce i hnízdí a také i úspěšně vyvádí mladé.

Úvodní aktivita patřila tajemnému slovu. Paní učitelka psala žákům na záda písmena, ze kterých složili jméno živočicha. Po jeho odhalení měli za úkol vytvořit co nejvíce slov, která se se slovem husice rýmují. Následovala myšlenková mapa. Psali jsme si, co už víme a co nás zajímá. Poté jsme se ponořili do básničky o Huse v autobuse. Hledali jsme rýmy, vysvětlovali slova, porovnávali a odhadovali, zda by to mohlo platit pro naší husici. Další aktivita nás potrápila. Měli jsme si složit harmoniku do těla husy. Poté jsme pracovali s odborným textem, vysvětlovali slova, dokonce navštívili starověky Egypt. Získané informace jsme si zapsali právě do harmoniky na těle husy. Poměřovali jsme velikost husice s naším tělem. Další hodina patřila výtvarnému tvoření. Podle pana Jiřího Koláře paní učitelka připravila obrázky z různých časopisů a různých témat, které jsme ke své práci použili. Vznikla tak další díla do sbírky ornitologie v umění. Moc nás to bavilo.

Závěr dne patřil kontrole myšlenkové mapy, vyhledání dalších nezodpovězených otázek, shlédnutí kratičkého videa o mláďatech husice. Nakonec došlo i na celkové hodnocení našeho bádání na Africkém kontinentu